|
Neznáte heslo? | Nový zákazník? |
Velikonoční speciál - Lumpíkovy Velikonoce s chytrou vizitkou
© RNDr.Ludvík Čichovský, CSc, MBA
Pátek 21.březen 2008
„Ani se neptej.“
„Proč se nemám ptát. Vidím, že jsi celý rozmrzelý a navíc ti je zima. Pojď se zahřát do teploučka.“
A tak odemkl domek, opucoval si boty od sněhu, který z úterka na středu napadl nečekaně a rychle Lumpíkovi napustil horkou vanu. To proto, aby jeho skřítek nenastydnul teď před Velikonocemi. Skřítek se svlékl a hupsnul do bublinek a nahříval si své staré tělo…
„Tak proč se mračíš skřítku?“ Vybídl jej k povídání.
„Víš, já už jsem se radoval, že bude jaro, že všude na tvé zahradě kvetou kytky, že zlatý déšť kvete, vistárie raší, dřípatky svými modrými zvonečky zvoní taky, že už je jaro…. A protože jsem přírodě věřil, a nejen jí a taky tvé chytré vizitce s předpovědí počasí, tak jsem po zimě už odstranil ve svém domečku pod starým ořechem všechny mechové vycpávky a prostě připravil domeček na jaro… A dokonce jsem si místo duchny z kachních peříček vzal jen prošívanou deku a duchnu jsem už uklidil na příští zimu…“
„Kdy jsi to všechno stihnul?“
„No, ještě se ptej, v době kdy ty píšeš ty svoje moudra o chytrých vizitkách,“ brblal skřítek a protahoval si ručky a nohy v teplé lázni.
„No a pak přišla noc a začalo sněžit. A mně byla zima a do mé chaloupky mi meluzína navála štěrbinami dokonce sníh. A tak vypadám ne jako vážený senior skřítek Lumpík ale jako zmoklá slepice, které je navíc zima,“ litoval se skříteček.
„Tak se už vzmuž seniore. Vždyť teď se ve vodě zahřeješ, pak si uvaříme tvé oblíbené kakao a zalezeš si na celé dopoledne ke mně do postýlky a budeš lenošit. No a aby se to neopakovalo, tak budeš teď spát u mě v domečku a k sobě se zpátky nastěhuješ až bude hezky.“
„Jo, dobře, to jsi hodnej.“
„Takže se přestaň škaredit a být rozmrzelý skřítku,“ povídal Ludvík a myslel si , že skřítek už bude veselý. Jenže skřítek se dál škaredil a dělal ksichtíky takové, že si i Ludvík všiml, že ještě není něco v pořádku.
„Tak co se ještě děje,“ ptal se Ludvík ve snaze odhalit příčinu Lumpíkovi zasmušilosti.
„Ty to nevíš? Takhle musím dnes být celý den smutný a škaredý,“ drmolil skřítek.
„Tak ty to děláš schválně?“ ptal se Ludvík a nevěřícně kroutil hlavou.
„Jo. Vždyť jsem to četl na Velikonočních stránkách.“
„Cože jsi tam četl a kdy?“
„No v noci přece, když mi bylo zima, tak jsem se přičaroval k tobě a pustil si tvé počítadlo…“
„Jak jsi znal mé heslo?“
„To je pro skřítka který umí čarovat prkotina,“ mumlal skřítek a trošku se za to co udělal styděl.
„Tedy skřítku. Musím si na tvé tajné výlety do mého počítače dát velký ale tuze velký pozor.“
„Tak co jsi četl v počítači, že se mračíš,“ ptal se už dopálený Ludvík.
„Ty Ludvíku nevíš, že je dnes škaredá středa podle náboženské mytologie?
„Co? Jaká škaredá středa? Co to drmolíš?“
„No podle křesťanské tradice na dnešek, tedy dnešní den, kdy je středa, připadá tzv. škaredá středa, tj. den, kdy kdysi dávno Ježíše Krista zradil Jidáš a prodal jej…A protože neunesl svou zradu, tak se celý den škaredě díval na Ježíše.“
„Ale ty přeci skřítku nejsi Jidáš a já Kristus, tak už se neškareď, vždyť už to stačilo. Doufám, že jsi nějaké informace o mně neprodal….“
„Ne neprodal. Ale zato jsem o tobě nabonzoval dětem, kde máš schovanou krabici s fotografiemi z tvých cest a chodím se tam s nimi tajně dívat na to jaký jsi byl a co kde zažil…“
„Tedy skřítku ty jsi číslo,“ smál se Ludvík.
„Jaký číslo?“
„Velký…“
„Hele Ludvíku a víš, že dneska je Sazometná…“ hlasitě vykřikoval Lumpík ve vaně a mnul si očička protože se mu na ně nalepila velká mýdlová bublina. „Cože..?“
„Říká se snad prosim, jak jsi mně učil,“ poučoval skřítek.
„No, dneska je Sazometná středa, tedy den, kdy u všech domečků s komínem bylo třeba vymetat saze z komínů a pecí, aby kamna před velkonočním pečením mazanců, beránků a jiných dobrot táhly dobře..“
„I ty mudrlante. Ty toho nějak moc víš.“
„Hele a víš, že na škaredou středu se máš naopak smát podle pranostiky?“
„Ne a proč?“ povídal smějící se skřítek.
„Protože když se budeš mračit, tak ti to zůstane..“ odpověděl Ludvík.
Skřítek se vykoupal, zahřál se a už se smál od ucha k uchu protože, chtěl být skřítkem veselým. Oblékl se do suchých oblečení a když si nandával košili.. najednou přestal.
„Tak co se zase děje,“ ptal se Ludvík a měl o skřítka starost, aby se nenastudil, chudinka jeden starej…“
„Hele Ludvíku já bych potřeboval na zítra nějakou zelenou barvu.“
„Tak si jí vyčaruj,“ odpověděl Ludvík.
„Dobře. Zítra totiž musím mít všechno oblečení zelené.“
„Ty si chceš hrát na vodníka po dnešní koupeli? Tak nezapomeň si vzít pentličky.“
„Ludvíku ty jsi trdlo, ale ne to slaďounké těsto, co se peče na trzích…“
„Víš, ty neznáš co je to zelený čtvrtek? Vždyť v ten den se připomíná poslední večeře Krista s učedníky… Jo a taky kluci v ten den mají běhat po vesnicích a městech s hrkačkami a klapačkami a řehtačkami.“
„Cože, proč mají běhat….?“
„No protože zvuky dřeva svolávají k bohoslužbě protože zvony odlétly do Říma..“
„Ty jsi zase čaroval Lumíku. Honem ty zvony vrať.“
„Ne nečaroval. To je pověst.“
„Aha, takže když bude zítra zelený čtvrtek, tak ty chceš chodit jako vodník v zeleném, abys důstojně oslavil příchod Velikonoc,“ povídal Ludvík.
„Jo. A uvidíš jaký oblečení si vyčaruji. Budu moderní a tak si pořídím i zelenou šponu do ucha jako puberťák Jarda od naproti a do nosíku si dám kroužky jako Mařena od sousedů a do ucha náušnice s čarodějnicemi a do pupíku pírcing s vodníkem zeleným..“
„No to budeš pralesní moderní švihák,“ řehtal se Ludvík až se za břicho popadal. „Pojď jíst a už přestaň mudrovat a pak si budeš moci prohlížet mé poklady a mé fotografie…“
„Jo Ludvíku, když už mluvíš o těch pokladech…. Víš že za dva dny tedy na Velký pátek země vydává poklady…?“
„To nevím ale zato vím, že by jsi se měl najíst do zásoby, protože Velký pátek křesťané mají jako den půstu, tzn. že se nepapá..“
„Já nejsem křesťan, tak nezapomeň udělat tu dobroučkou velikonoční nádivku z vajíček, uzeného a kopřiv. A dobře je spař. Ne jako loni, kdy jsi je tam dal nespařené a já si popálil pusku a jazýček..“
„V pátek pojedeme spolu hledat poklad. Jo. Třeba na Klíč nebo na Blaník,“ povídal a těšil se již na fantastický výlet skřítek a přitom se cpal chlebem s máslem a pažitkou a zapíjel to kakaem.
„Lumpíku na Klíči jsi byl už několikráte i s Lucií a Kryštofem, a hledat poklad na Blaníku znamená, že pustíš ven Blanické rytíře a ti by vymetli od koryt všechny ty Topolánkovce a Julínky a další modrý ptáky, kteří bohatým dávají ještě více a chudým berou jistoty..“
„Tedy to jsi řekl moudře. Tak kam pojedeme hledat poklad?“ ptal se Lumpík.
„Hele Lumpíku. Já ti teď půjčím knihu od pana Pavla Toufara nazvanou Český rok na vsi a ve městě a ty si v ní najdeš rady pro hledače pokladů. Jo,“ navrhoval Ludvík. A tak vyndal ze skříňky knížku dal jí Lumpíkovi, který uměl číst a rázem bylo ticho, že by špendlík dopadnou na zem bylo slyšet. Ale jen na chvilku. Za chvilku ticho přerušil Ludvík.
„Skřítku víš ale že my jsme svůj poklad našli…a nemusíme čekat na Velký pátek. Vždyť my jsme našli Lenku a 2 kluky a Leničku a to je víc než všechny poklady světa…“
„Jo ale na Velký pátek jedeme na Slánskou horu a pak na Ranou a budeme tam hledat….“ Mudroval už zase skřítek.
„Dobře a pojedeme všichni, abychom našli co nejvíce pokladů…. A cestou se stavíme v Příbrami a ty nám ukážeš, jak se slaví Hornické velikonoce, když jsi ten šutrolog a radíš jim tam,“ těšil se skřítek. Ludvík při tom uklízel a chystal se do práce.
„Koukej to Ludvíku všechno stihnout poklidit. Vždyť na Velký pátek jedeme na výlet a navíc to je zakázáno uklízet stejně jako na bílou sobotu.“
„Tak mi pojď pomoci ať to spolu zvládneme a máš po starostech.“
„Nemám,“ odvětil Lumpík a dodal:“ Kdo si to má všechno pamatovat. Zelený čtvrtek, bílá sobota. Vždyť já budu muset pořád ale pořád čarovat, abych jednou byl oblečený jako vodník a po druhé v sobotu zase v bílém jako mlynář.“
„ Víš co Lumpíku. Použij chytrou vizitku vyhledávací a tam vše najdeš a nemusíš si nic pamatovat, jen že takovou vizitku máš.“
„No to je dobrý…“ hlaholil Lumpík a přemýšlel už zase nad lumpárničkama.
„A když už budeš v tom hledání, tak do chytré encyklopedické vizitky, která za tebe prolistuje Ottův naučný slovník i encyklopedii Universum a další moudré knihy napiš slova: pomlázka, koleda, mrskůt, pomihod, šlahačka (ne šlehačka, ta se jí!!), šmigrust, tatarec, tatar… a dozvíš se co to je.“
„He… ty vždycky něčím překvapíš Ludvíku.“ Vyděšeně povídal skřítek.
„Tak jo..“
„Jo a na ten výlet vezmeme taky nožík a cestou uřežeme pár proutků a já tě naučím plést hodovačku.“
„Co že mně naučíš plést?“
„No takovej z proutků spletenej útvar, kterému se říká v Praze pomlázka, na Vranovsku koleda, na jižní a střední Moravě mrskůt, na Benešovsku a Kladensku pamihod, na jihovýchodní Moravě šlahačka, na Ostravsku a Opavsku šmigrus nebo šmirgust nebo šmekúrst, či šmikustr, na střední Moravě tatar nebo tatarec…“
„Téda to je slov pro jedno mlátítko,“
„A to si představ, že dopoledne na Velikonoční pondělí se smí jemně ale jen jemně holky tímto mlátítkem, jak říkáš šlehat, aby holky neuschnuly a byly zdravé.“
„To můžu tedy tlouct i čarodějnice?“
„Když je chytíš a budeš je jemně tlouct, tak jo.“
„To se ale unavím.“
„Za tu námahu to stojí. Vždyť dostaneš za to ještě vajíčko malované nebo kraslici.“
„Jaký je rozdíl mezi malovaným vajíčkem a kraslicí?“ ptal se skřítek.
„No kraslice je jen pomalovaná skořápka vajíčka a pomalované vajíčku je vajíčko uvařené pomalované na skořápce,“ vysvětloval trpělivě Ludvík.
„Takže když řeknu že chci pštrosí vajíčko, tak dostanu velké vejce a malované a budu mít hodně jídla….“
„Lumpíku ale slušné je to nechat na dívce nebo čarodějnici v tvém případě, aby dala takové vajíčko jaké má….“
„A co když mi bude chtít dát jen lidské vajíčko malované…. To se moc nenajím, protože už jsi mi vysvětloval, že je prťavé…“
„Jo lidské vajíčko od holek je prťavé a navíc nemá skořápku a nejí se…. Vždyť z vajíčka lidského se narodí mimino – ale to víš.“
„No právě. Protože nechci jíst mimino, tak chci velké pštrosí vajíčko… ať si jej čarodějnice vyčaruje dřív než jí budu mlátítkem tlouct.“
„Hele, Lumpíku. Máš to všechno spletené jako klubíčko. Mluvíme o vajíčkách slepičích nebo kachních a ty jsou fajn…“
„Ale pozor Lumpíku. Odpoledne zase holky a ženy mohou nás kluky polévat studenou vodou.“
„Já nejsem kluk ale jsem senior.“
„Aha. Já zapomněl. Ale i seniory je dovoleno polévat vodou.“
„Tak to teda ne. Odpoledne nevystrčím ani nosík, protože by mi bylo zima.
„He, he, bojí se…“ smál se skřítkovi Ludvík. „Jé, to se mi chce spát…“ zívnul Lumpík.
„Tak se jdi natáhnout a nech si zdát o Velikonocích…
A tak Lumpík se stočil do křesla, pod hlavu si dal polštářek, přikryl se dekou a usnul s knížkou na bříšku…. Prostě bylo toho na něj moc a moc.
Související články
>> Objednávka akčních nebo gratis vizitek>> Výhodnost investice do chytrých vizitek
>> Prodejci
>> O provozovateli
Akce Jednu koupíš, dvě získáš pokračuje...
Oblíbili jste si tento výhodný nákup. Ke každému nákupu věnujeme 100% bonus. Pro Váš opravdu velký zájem tuto úspěšnou akci prodlužujeme až do 31.12.2012.
>> Zobraz celou nabídku
>> Zobraz celou nabídku